čtvrtek 28. července 2016

My heart goes dum tek dum dum tek...

Tančím už víc, než deset let. I když je stále mnohé k objevení a v čem se zdokonalovat, přesto se mé tréninky do jísté míry stávají "rutinou" a závan nové inspirace je více, než vítaný.

Napadlo mě zkusit pojmout vzdělávání v oblasti orientální hudby a jejích specifik z trochu jiné strany - tedy ne jako ta, která divákovi překládá živou či reprodukovanou skladbu do pohybů, ale jako samotná "tvůrkyně". Pravda, určitě nejsem první, ani poslední tanečnice, kterou to kdy napadlo, ale důvod, proč o tom píši, je, abych zdůraznila obrovský přínos takového počínání.

Místní volnočasové zařízení pořádalo kurz hry na darbuku. Jelikož lektorem byl člověk na slovo vzatý, neváhala jsem. Poněkud mě zarazilo, že ostatní místní a nepříliš daleko bydlící tanečnice, ač jsem se snažila je nalákat, možnost nevyužily - a to nás není v okolí zrovna málo. Asi chabá propagace z mé strany, nebo jiné priority... Ale zpět k výuce. 

Na lekci jsme se sešli ve třech - dvě žákyně a jeden učitel. Kolegyně nakonec další termíny výuky nestíhala a já jsem si nakonec nasmlouvala nárazové soukromé lekce - a ejhle, opět jsem si ověřila, že individuální tréninky jsou jedny z nejpřínosnějších, zejména co se získávání zpětné vazby týče.

Co je vlastně tak přínosného na tom, když se pokusíme hlouběji zabývat tím, o čem arabské rytmy jsou?

Zlepší se chápání hudby jako takové - tanečnice ve změti úderů drumsola spolehlivě pozná, které akcenty jsou ty nejdůležitější, a které naopak interpretovat bezpodmínečně nemusí.

Rozpoznávání rytmů - jedno či dvě "ka" ("ozdoby") navíc, a přece je to jeden, a ten samý rytmus. Dále si osvojíte přesnější rozlišení vzájemně podobných rytmů mezi sebou (např. saidi, baladi, maksum).

Bubnování je určitým druhem tance -  zde ale tančí vaše ruce. Pryč jsou doby intuitivního plácání do bubnu, i hra na darbuku či djembe má svá pravidla, a tedy i přesný "rukoklad" - či jak to nazvat.

Rozvíjí se kreativita - když se naučíte základní rytmický arzenál, můžete improvizovat; spontánně "skládat" vlastní hudbu a vyzkoušet, co vše vám buben dovolí, co vaše ruce stačí a co lahodí vašim uším a citu pro rytmus.

Mozek dostává zabrat :) - koordinace rukou, ťukání nohou do rytmu a recitace toho, co bubnujete, je prostě mazec! Psycholog by řekl něco o koordinaci motoriky a automatizaci, ale vem to čert... prostě se u toho ze začátku opravdu nedá flákat.

Jste aktivní, ale přesto vypnete. Bubnování je relax. Mně osobně dělá možnost vytvářet řízený hluk velmi dobře; a zpětně - vibrace blány darbuky rezonují tak nějak uvnitř mého těla, což mi přináší pocit hramonizace. Těžko se to popisuje, ale ti, co někdy bubnovali, či tančili na živé bubny, zřejmě vědí, co mám na mysli.

Našla by se  spousta dalších benefitů - tohle je jen pár prvních postřehů nováčka.

Nemám ambice s bubnováním exhibovat, aktivitu beru jako malé nahlédnutí pod pokličku toho, z čeho orientální tanec může vycházet. I když za bubnem je taky dobře, cítím, že je mi bližší, když tančí mé tělo, a ne jen ruce.... :)

A co vy, máte podobné zkušenosti? Napište do komentářů.



Žádné komentáře:

Okomentovat