sobota 12. března 2016

Chvála mentorství

Tanec je disciplína jako každá jiná. I zde najdete profesionály, nadšené amatéry, či úplné začátečníky... Aby se člověk v oboru dobře zorientoval a pokud možno se vyvaroval těch nejhrubších chyb, potřebuje mít k dispozici názory někoho, kdo ví, "jak na to". Mentora.

Mentora bych charakterizovala jako patrona, který je ochotný být nápomocen radou, dává zpětnou vazbu, včetně konstruktivní kritiky, je ochoten učit druhé, zasazuje se o to, aby se mezi veřejností ohledně tance šířila osvěta. Je to profesionál, který sám prošel určitým vývojem a snaží se podporovat druhé, aby se vystříhali chyb či slepých uliček, které on dobře zná (a někdy i zažil na vlastní kůži).

Jak tedy potenciálu, které mentorství skrývá, co nejlépe využít?

1. Zahoďte své ego. To jest názor, že já jsem někdo, protože: tančím už deset let/prošla jsem si jedním seminářem s rodilým tanečníkem/viděla jsem tisíc videí na Youtube/doplňte dle vlastní úvahy... Mentor dá přesvědčení o tom, že já  jako umělkyně jsem "někdo," pořádně nafrak, byť není nijak příkrý nebo uštěpačný. 

2. Sledujte a učte se. Mentorovi pečlivě naslouchejte. Jeho podněty a rady jsou nesmírně cenné, jsou podložené zkušeností. Předejdete tak mnohým rozčarováním nebo trapasům, které mohou vyvstat, když se snažíte prezentovat svůj domnělý "majstrštyk" jiným profesionálům či zasvěcenému publiku.

3. Přijměte, že vzdělávání je celoživotní proces. Aneb čím víc toho znám a umím, tím víc věcí vidím  okolo, které je třeba se ještě naučit. Nejšťastnější jsou ti, kteří stojí na začátku a ještě nevědí, co všechno se dá "pokazit". Sladká nevědomost.

4. Nehřešte na neznalost publika. Aneb to projde, vždyť u nás v Horní Dolní stejně nikdo neví, jak to má vypadat. Pokud nechcete na své začátky (a boužel nejen začátky) vzpomínat jako na jeden velký trapas, pečlivě važte, s čím vyjdete před publikum. Dobrým řešením je například choreografie na míru právě od mentora či profesionála.

5. Snažte se o co nejvyšší míru profesionality. A to pěkně zgruntu. Nejen kostým, líčení, doplňky, ale i správná volba hudby, prohlubování teoretických znalostí a porozmění kontextu; v neposlední řadě i pilování taneční techniky.

6. Dobře vybírejte. Ne každý profesionál je dobrý mentor a naopak.

7. Nezpomeňte, co jste se naučili. Platit si soukromé hodiny tance a jezdit na semináře je super, ale když netrénujete a alespoň částečně nabyté vědomosti a dovednosti necháte ladem, nikam vás to neposune.

8. Zůstaňte přiměřeně skromní. Dejme tomu, že rostete. I přesto je dobré si zachovat přiměřenou míru sebekritiky. To, že jsem se přiblížila o kousek víc profíkům, ještě neznamená, že můžu koukat skrz prsty na ty, kteří jsou teprve na začátku. Vzpomeňte sami na sebe, jaké by to asi pro vás bylo, spolupracovat ve svých počátcích s někým takovým.

Kvalitní mentor je pro správný taneční rozvoj klíčový. Pokud tedy chcete prezentovat kulturu a umění Orientu svým tancem a nebýt přitom pouhou parodií, opravdu se nespoléhejte jen na vlastní instinkt ("to vypadá jako bollywood, to do choreografie dám"). Věřte mi, vím o čem mluvím. :)