pátek 29. září 2017

Tanečnice je taky jen člověk aneb Jak to máme se sebekázní...

Ze života tanečnice:

den 1 - "Super, mám měsíc na to, abych vypilovala raks sharki a drum sólo na vystoupení!"

den 2 - "No, tak tančila jsem včera, dneska se to nepo..."

den 8 - "Mohla bych si možná sestříhat hudbu..."

den 12 - "Ty jo, je to nějaký dlouhý, tak to ještě radši sestříhám."

den 15 - "Mno, tak asi jen to raks sharki bude stačit..."


den 21 - "Ty jo, zatím jsem v minutě a půl, to snad nějak dotrénuju."


den 25 - "Dobrý, mám našláplý dvě minuty, zbytek nějak odimprovizuju"


dva dny před vystoupením - "Aspoň tu hudbu bych si mohla víc naposlouchat."


v den vystoupení - "Šmarjá, co tam mám dělat?! Ale do příště si na to určitě dám mnohem víc času!"


(opakuje se celé znovu)

Jsme taky fakt jen lidi. Opravdu.

Kam na ty indické oblečky jenom chodíš?

Pár tipů, jak se obléci v indickém stylu a nezruinovat přitom peněženku:

1) internet

sariobchod.cz
govindabutik.cz
ebay.com

Silně nedoporučuji Aliexpress - nic autentického indického tam nemáte šanci sehnat, je to všechno "Čína" , a tím pádem zkreslená představa o indickém odívání. Otázkou jsou sárí a látky z tohoto serveru - to se přiznám, nemám otestované.

Facebook 
- skupina Sáríholičky
- skupina Bazar orientálních a tribalových kostýmů
- skupina Bellydance Butique

Internetové bazary:
bazos.cz - přes vyhledávací hesla "indická", "indické", "sárí" apod.
sbazar.cz -  přes výše uvedená vyhledávací hesla
mimibazar.cz - občas se zde taky něco objeví


2) sekáče
Zdroj neskutečných pokladů. Někde mívají pravidelně indické kousky, jinde je to otázka náhody. Ceny vesměs bývají šokující - rozumějte šokuje mě, jak jsou nízké. Ze sekáče pochází například toto (a teď mě nenáviďte!):










3) švadlena
Nakupte za dobrý peníz indické nebo jiné efektní látky (sariobchod.cz v sekci Galanterie, flex-tex.cz, dumlatek.cz, bmtextil.sk) a požádejte zrušnou švadlenu nebo krejčího, aby Vám něco spíchl(a). Doporučuju mít nějakou předlohu (klidně i ve velikosti XS - zdatný krejčí si s tím poradí) a absolvovat několik průběžných zkoušek oděvu, abyste vychytali případné nesrovnalosti. Já mám na míru šitých zatím jen pár věcí, ale vždycky moje švadleny odvedly skvělou práci:



zde jsou šité na zakázku čolí a pás ze saténu:




Možností je spousta, co se týče peněz, obecně nejlevnější jsou sekáče, ale tady je to hodně o štěstí. Pokud máte velikost L a větší, nemáte moc šance na sebe něco padnoucího z druhé ruky sehnat. Větší jistotou jsou internetové bazary a obchody - zde Vám zboží oměří. Šití je samozřejmě finančně nejnáročnejší, ale oblečení pak bude přímo na míru.

Zvláštním případem je pak šití na míru v Indii. Je to o tom, mít ty správné známé, kteří zase mají známé přímo v Indii. Zatím jsem takto nic v Indii "nešila", ale až jednou bude nálada a nadbytek peněz... :D

neděle 28. května 2017

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna skupina!

Ráda bych následující řádky věnovala popisu tance skupinového. Nejen orientálního. Možná se jeho analýza jeví jako banalita, ale má určité zákonitosti, které se od sólového tance liší. A to výrazně.

Když jsem začala tanec vyučovat, s lektorskými povinnostmi přicházely nové a nové výzvy. Kromě rychlokurzu marketingu a propagace (jak nalákat na kurzy nové zájemkyně), lekcí psychologie (jak udržet dobré vztahy mezi kurzistkami a vlídnou atmosféru na hodinách) a základů účetnictví (neustále propočítávat, aby bylo na nájem, daně, a kolik vlastně můžeme utratit za látky na skupinové kostýmy) vyplynula ještě nutnost naučit se stavět skupinové choreografie.

Začátky byly jednoduché. Skupinový tanec = vezmu sólovou choreografii, naučí se ji všechny tanečnice, postavím je vedle sebe a máme skupinový tanec. Takto prosím ne!

Krok dva. Skupinový tanec = vezmu sólovou choreografii, rozseknu ji na dvě zrcadlově stejné půlky, naučí se ji dvě skupiny tanečnic, které postavím vedle sebe (popřípadě doprostřed pro lepší efekt dám ještě sólistku), a máme skupinový tanec. Takto také ne.

Moje poznatky jsou následující:

1. NA JEVIŠTI SE MUSÍ POŘÁD NĚCO DÍT. NESMÍ TO BÝT NUDA.

Přesuny, přesuny a zase přesuny. Není horší prohřešek, než že tanečnice tančí neustále ve stejné formaci a od začátku do konce si nevymění místa.

2. OPAKOVÁNÍ NENÍ MATKA MOUDROSTI.

Pokud se fráze ve skladbě opakují (časté u drum sól), nedělejte "čitelnou" choreografii. Neopakujte na stejné části skladby stejné kombinace. Prostě vymyslete něco zbrusu nového, nebo variujte (něco zopakuju, něco změním).

3. SKUPINOVÝ TANEC JE O INTERAKCÍCH

Tanečnice netančí vedle sebe, ale SPOLU. Tzn. oční kontakt, využívat vzdálenost a blízkost, interakci (např. se tančnice obejdou, mají fyzický kontakt,...). Dobrým příkladem jsou "battle" choreografie, kdy jedna skupina tanečnic "soutěží" s druhou. Obvykle je to na trénincích i fajn zábava. :)

4. JAKO JEDEN MUŽ / ŽENA.

Skupina by měla působit homogenně. Od toho je skupina. To znamená, že nikdo by neměl být výrazně silnější nebo slabší. Energeticky, výrazově, technicky. Častý nešvar je, když tančí lektorka/choreografka se svými žáky/skupinou. Prostě vyčnívá. Obvykle stačí uvědomit si, že lektorka musí "splynout" a ověřit si (ideálně na základě videozáznamu), jestli je rozdíl ve výkonu jejím a skupiny opravdu markantní, nebo spíš zanedbatelný. Lektorka by také pokud možno neměla stát vepředu uprostřed.

5. NENÍ TO O NADRCENÍ CHOREOGRAFIE.

Tam, kde práce sólové tanečnice končí, práce skupiny teprve začíná. Sólistka se obvykle "nadrtí" a následně vypiluje choreografii a je s přípravou na vystoupení hotová. U skupiny je to tak, že naučit se choreografii je první krok. Následuje "čištění" kritických míst choreografie, sladění pohybů (viz výše - jako jeden muž/žena), osvojení si dovednosti udržet prostrové formace, zvládat včas přesuny,... Podotýkám, že sólistky na toto nebývají zvyklé a často je to pro ně kámen úrazu, když mají najednou "kopat" za jeden tým. Plus to může být i dost frustrující - jet stejnou skladbu posedmé za sebou, protože skupina neudrží postavení v diagonále.

6. SE SKUPINOU PŘICHÁZÍ ZODPOVĚDNOST.

Jeden za všechny, všichni za jednoho. Plánování tréninků, vystoupení, výběr kostýmů,... Jste tým, musíte se domluvit, přizpůsobit. Tým je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek. Individualisté nemají moc šancí, stejně tak notorické slibotechny, konfliktní typy,... Skupina někam směřuje, vyvíjí se. A časem se bohužel i rozpadá. Odchod klíčových členů znamená mnohdy začít znovu. Od píky. Je na vedoucím, aby to ustál. A tanečnicích, aby daly novým kolegyním čas na aklimatizaci.

A co vy? Máte zkušenost s účinkováním v taneční skupině nebo s jejím vedením?

Napište mi do komentářů :)

čtvrtek 28. července 2016

My heart goes dum tek dum dum tek...

Tančím už víc, než deset let. I když je stále mnohé k objevení a v čem se zdokonalovat, přesto se mé tréninky do jísté míry stávají "rutinou" a závan nové inspirace je více, než vítaný.

Napadlo mě zkusit pojmout vzdělávání v oblasti orientální hudby a jejích specifik z trochu jiné strany - tedy ne jako ta, která divákovi překládá živou či reprodukovanou skladbu do pohybů, ale jako samotná "tvůrkyně". Pravda, určitě nejsem první, ani poslední tanečnice, kterou to kdy napadlo, ale důvod, proč o tom píši, je, abych zdůraznila obrovský přínos takového počínání.

Místní volnočasové zařízení pořádalo kurz hry na darbuku. Jelikož lektorem byl člověk na slovo vzatý, neváhala jsem. Poněkud mě zarazilo, že ostatní místní a nepříliš daleko bydlící tanečnice, ač jsem se snažila je nalákat, možnost nevyužily - a to nás není v okolí zrovna málo. Asi chabá propagace z mé strany, nebo jiné priority... Ale zpět k výuce. 

Na lekci jsme se sešli ve třech - dvě žákyně a jeden učitel. Kolegyně nakonec další termíny výuky nestíhala a já jsem si nakonec nasmlouvala nárazové soukromé lekce - a ejhle, opět jsem si ověřila, že individuální tréninky jsou jedny z nejpřínosnějších, zejména co se získávání zpětné vazby týče.

Co je vlastně tak přínosného na tom, když se pokusíme hlouběji zabývat tím, o čem arabské rytmy jsou?

Zlepší se chápání hudby jako takové - tanečnice ve změti úderů drumsola spolehlivě pozná, které akcenty jsou ty nejdůležitější, a které naopak interpretovat bezpodmínečně nemusí.

Rozpoznávání rytmů - jedno či dvě "ka" ("ozdoby") navíc, a přece je to jeden, a ten samý rytmus. Dále si osvojíte přesnější rozlišení vzájemně podobných rytmů mezi sebou (např. saidi, baladi, maksum).

Bubnování je určitým druhem tance -  zde ale tančí vaše ruce. Pryč jsou doby intuitivního plácání do bubnu, i hra na darbuku či djembe má svá pravidla, a tedy i přesný "rukoklad" - či jak to nazvat.

Rozvíjí se kreativita - když se naučíte základní rytmický arzenál, můžete improvizovat; spontánně "skládat" vlastní hudbu a vyzkoušet, co vše vám buben dovolí, co vaše ruce stačí a co lahodí vašim uším a citu pro rytmus.

Mozek dostává zabrat :) - koordinace rukou, ťukání nohou do rytmu a recitace toho, co bubnujete, je prostě mazec! Psycholog by řekl něco o koordinaci motoriky a automatizaci, ale vem to čert... prostě se u toho ze začátku opravdu nedá flákat.

Jste aktivní, ale přesto vypnete. Bubnování je relax. Mně osobně dělá možnost vytvářet řízený hluk velmi dobře; a zpětně - vibrace blány darbuky rezonují tak nějak uvnitř mého těla, což mi přináší pocit hramonizace. Těžko se to popisuje, ale ti, co někdy bubnovali, či tančili na živé bubny, zřejmě vědí, co mám na mysli.

Našla by se  spousta dalších benefitů - tohle je jen pár prvních postřehů nováčka.

Nemám ambice s bubnováním exhibovat, aktivitu beru jako malé nahlédnutí pod pokličku toho, z čeho orientální tanec může vycházet. I když za bubnem je taky dobře, cítím, že je mi bližší, když tančí mé tělo, a ne jen ruce.... :)

A co vy, máte podobné zkušenosti? Napište do komentářů.



sobota 12. března 2016

Chvála mentorství

Tanec je disciplína jako každá jiná. I zde najdete profesionály, nadšené amatéry, či úplné začátečníky... Aby se člověk v oboru dobře zorientoval a pokud možno se vyvaroval těch nejhrubších chyb, potřebuje mít k dispozici názory někoho, kdo ví, "jak na to". Mentora.

Mentora bych charakterizovala jako patrona, který je ochotný být nápomocen radou, dává zpětnou vazbu, včetně konstruktivní kritiky, je ochoten učit druhé, zasazuje se o to, aby se mezi veřejností ohledně tance šířila osvěta. Je to profesionál, který sám prošel určitým vývojem a snaží se podporovat druhé, aby se vystříhali chyb či slepých uliček, které on dobře zná (a někdy i zažil na vlastní kůži).

Jak tedy potenciálu, které mentorství skrývá, co nejlépe využít?

1. Zahoďte své ego. To jest názor, že já jsem někdo, protože: tančím už deset let/prošla jsem si jedním seminářem s rodilým tanečníkem/viděla jsem tisíc videí na Youtube/doplňte dle vlastní úvahy... Mentor dá přesvědčení o tom, že já  jako umělkyně jsem "někdo," pořádně nafrak, byť není nijak příkrý nebo uštěpačný. 

2. Sledujte a učte se. Mentorovi pečlivě naslouchejte. Jeho podněty a rady jsou nesmírně cenné, jsou podložené zkušeností. Předejdete tak mnohým rozčarováním nebo trapasům, které mohou vyvstat, když se snažíte prezentovat svůj domnělý "majstrštyk" jiným profesionálům či zasvěcenému publiku.

3. Přijměte, že vzdělávání je celoživotní proces. Aneb čím víc toho znám a umím, tím víc věcí vidím  okolo, které je třeba se ještě naučit. Nejšťastnější jsou ti, kteří stojí na začátku a ještě nevědí, co všechno se dá "pokazit". Sladká nevědomost.

4. Nehřešte na neznalost publika. Aneb to projde, vždyť u nás v Horní Dolní stejně nikdo neví, jak to má vypadat. Pokud nechcete na své začátky (a boužel nejen začátky) vzpomínat jako na jeden velký trapas, pečlivě važte, s čím vyjdete před publikum. Dobrým řešením je například choreografie na míru právě od mentora či profesionála.

5. Snažte se o co nejvyšší míru profesionality. A to pěkně zgruntu. Nejen kostým, líčení, doplňky, ale i správná volba hudby, prohlubování teoretických znalostí a porozmění kontextu; v neposlední řadě i pilování taneční techniky.

6. Dobře vybírejte. Ne každý profesionál je dobrý mentor a naopak.

7. Nezpomeňte, co jste se naučili. Platit si soukromé hodiny tance a jezdit na semináře je super, ale když netrénujete a alespoň částečně nabyté vědomosti a dovednosti necháte ladem, nikam vás to neposune.

8. Zůstaňte přiměřeně skromní. Dejme tomu, že rostete. I přesto je dobré si zachovat přiměřenou míru sebekritiky. To, že jsem se přiblížila o kousek víc profíkům, ještě neznamená, že můžu koukat skrz prsty na ty, kteří jsou teprve na začátku. Vzpomeňte sami na sebe, jaké by to asi pro vás bylo, spolupracovat ve svých počátcích s někým takovým.

Kvalitní mentor je pro správný taneční rozvoj klíčový. Pokud tedy chcete prezentovat kulturu a umění Orientu svým tancem a nebýt přitom pouhou parodií, opravdu se nespoléhejte jen na vlastní instinkt ("to vypadá jako bollywood, to do choreografie dám"). Věřte mi, vím o čem mluvím. :)

pátek 12. února 2016

Umění zvané kathak

V roce 2014 jsem měla příležitost zúčastnit se Letní stáže v Mnichově Hradišti pořádané Ivanou Hessovou. Pod dojmem z týdenního pobytu jsem si vyhledala o kathaku "informační minimum".

Klasický indický tanec kathak pochází ze severní Indie. Název je odvozen od slova "katha," což znamená "příběh"; tanečník nebo tanečnice kathaku je tedy "vypravěčem příběhů." Příběhy se váží k indické mytologii a božstvům. V tanci existuje mnoho různých pozic, které se trénují do co nejvyšší dokonalosti. Svoje charakteristické provedení tak mají například Rádha, Krišna, Višnu, Lakšmí a další. Kathak je charakteristický zejména častým zapojení nohou (nazvala bych to laicky "dupy") a otočkami. Tančí jej jak muži, tak ženy.

Nedílnou součástí tance je samozřejmě hudba. Kathak (tedy nejen ten v klasickém slova smyslu) může být tančen hned na několik druhů hudby - např. filmové písně vycházející z rág, klasickou hudbu, bhadžany, lidovou hudbu obohacenou o prvky kathaku,... Typickým doprovodným nástrojem jsou tabla, která určují rytmy.

Co se týče kostýmů, pokud se budeme držet základního dělení, tak kostým může být buď v "hindi" stylu (lehenga choli) nebo "muslim" stylu (angarakshak). Rozdíl můžete vidět na obrázcích v následujícím odkazu. Důležitou součástí kostýmu jsou i rolničky, takzvané ghungroo. Váží se nad kotníky. Jejich počet je různý, zjednodušeně lze říci, že čím pokročilejší tanečnice, tím víc rolniček na každé noze. Pokud žák přichází na hodinu ke svému učiteli, musí mít ghungroo uvázané vždy.

Pokud si chcete kathak vyzkoušet a dozvědět se o něm více, než jen základní informace, doporučuji lekce nebo seminář u Ivany Hessové kathak.wz.cz). Následuje ukázka kathaku v podání Anežky Hessové (anezkahessova.me.cz; dcera Ivany Hessové):